Psychologie spankingu díl 1.

Asi tušíte, že psaní o spankingu mne baví a vzrušuje.

Proto jedním z důvodů, proč jsem obnovil Aryonův spankingový deník bylo i to, abych tady mohl psát a s vámi diskutovat a zkoumat psychologii spankingu.

Tady je první díl, který už byl dříve na deníku.

Později bych chtěl také zkoumat historické kořeny spankingu v nás.

Zdroje naší náklonnosti ke spankingu

K dnešnímu dílu mne inspirovaly rozhovory se čtenáři a čtenářkami spankingového deníku na prvním srazu přátel deníku. Chtěl bych se zabývat základní otázkou psychologie spankingu. A tou otázkou je, odkud se v nás vzala naše náklonnost ke spankingu, to, že nás spanking tak vzrušuje.

Poté, co jsem si prostudoval řadu zdrojů z oblasti psychologie, například bych chtěl doporučit  skvělý kurz Origins of the Human Mind od profesora Stephen P. Hinshaw z Kalifornské univerzity v Berkeley,  je mně jasné, že to, kde se v nás vzaly naše psychické vlastnosti, je základní otázkou celé psychologie. 

Stejně jako v celé psychologii budeme také my hovořit o třech zdrojích naší náklonnosti ke spankingu.

Těmi zdroji jsou naše genetika, bezprostřední okolí a pak také společenské okolí.

Je nám jasné, že naše psychické vlastnosti jsou samozřejmě ovlivněny všemi třemi zdroji.

Otázkou je, v jaké míře, v jakém poměru se tyto zdroje mixují.

Genetika

Prvním zdrojem je pochopitelně genetika. Myslíte si, že jsme náklonnost ke spankingu zdědili? Domníváte se, že existuje gen nebo kombinace genů, které způsobily, že jsme spankingově pozitivní? Myslíte si nebo máte nějaký důkaz toho, že se vašim rodičům nebo vašim dětem také líbí spanking?

Aryon: Já třeba žádný takový důkaz nemám. Podle mne je obecně psychika člověka velmi složitá a těžko uchopitelná, protože naše myšlení jsou elektrické signály a chemie v mozku. A s tím souvisí i komplikovaný vliv genetiky na vývoj naší psychiky.
Psychologové nám říkají, že například některé psychické poruchy jsou docela hodně dědičné, jiné spíše ne. Ale vždycky potřebují nějaký spouštěč, kterým je naše okolí.
Můj subjektivní názor je, že je to především naše okolí, které nás víc ovlivňuje. 

Peťula:

Můj otec velmi rád čte Černé barony – tam se to výprasky jen hemží a ještě je ilustroval mistr Neprakta. Tak si jistě dokážete představit, co jsem si potají chodila jako dítě prohlížet. Otázkou je, zda právě toto byl můj spouštěč, nebo mě ovlivnilo ještě něco jiného.

Synovec si jako dárek k Vánocům (ve svých 11 letech) přál honácký bič a se svým bratrem si pak často hráli na pranýřování (tím bičem naštěstí švihali do staré klády). Kde se to v téhle části rodiny vzalo, netuším. Je mi však jasné, že jsou pokrevní příbuzní mého manžela. 

Takže za mě genetika – určitě velký vliv.

Bezprostřední okolí

Právě v bezprostředním okolí vidí hlavní zdroj naší náklonnosti ke spankingu  Jacqueline Omerta, autorka knih The Psychology of ADULT Spanking, které mne velmi inspirovaly. A tu příčinu vidí v určité odlišnosti, nějaké nestandardnosti, rodinného prostředí, kde jsme vyrůstali. Něčeho, co jsme vnímali jako nestandardní.

Může to být třeba používání tělesných trestů rodiči nebo jinými příbuznými nebo naopak používání jiných, možná horších psychických trestů nebo naopak nezájem o dítě a případně rozpad rodiny. Určitě existují případy, kdy byl někdo trestán výprasky a od určitého věku ji/ho to začalo vzrušovat. Nebo se jí/mu to vždycky nelíbilo, protože to považováno jako projev nelásky a konsenzuální spanking v dospělosti je kompenzací těchto nespravedlivých výprasků.

Aryon: U mne konkrétně by to bylo v tom, že jako jedináček jsem v podstatě byl pořád s bratrancem a sestřenicí, kteří bydleli nedaleko. No byla tam zábava na rozdíl od domova, kde byla nuda. A jim teta docela často vyhrožovala výpraskem vařečkou nebo klečením. Bylo to spíše jen vyhrožování nebo pár plesknutí vařečkou. Já sám jsem nikdy v dětství výprask nedostal.

Peťula:

Tak nevím, nás táta doma řezal jak žito a nedostatkem zájmu rodičů jsem trpěla, ještě když jsem se vdávala. Tak možná budu tím případem, kdy si tím kompenzuju křivdy z dětství. Možná proto tak úpěnlivě dbám na bezpečí a dodržování zásad konsenzuality.

Společenské okolí

Jak by se v nás vyvíjela náklonnost ke spankingu, kdybychom neviděli Postřižiny, Sekretářku a některé další filmy, televizní inscenace a pohádky se spankingovými scénami, nečetli Dikobraz s Nepraktovými obrázky, Mladý svět, Ferdu Mravence a neměli velikonoce? A co velký vliv internetu na naši zálibu ve spankingu?

Aryon: Pro mne třeba film Postřižiny byl potvrzením toho, že se spanking líbí nejenom mně. A internet je samozřejmě zcela samostatná kapitola. Dávno před internetem jsem si dělal seznamy spankingových scén ve filmech, kreslil spankingové obrázky a vystřihoval všechny spankingové vtipy z Dikobrazu. A teprve potom jsem zjistil, že podobně to dělá spousta lidí. Pro mne znamenal internet otevření se pro další vzrušující aktivity spojené se spankingem nebo obecněji s BDSM.

Peťula:

Já bych k tomu výčtu přidala ještě Kocoura Mikeše. ☺ 

Za mlada mi připadalo hloupé se na takové scény dívat, nebo o tom číst. Styděla jsem se. Nikdy jsem se ale nezamýšlela nad tím, jak to bere moje okolí. Spíš jsem měla starost, aby na mě nepoznali, že je něco jinak. A přitom jim to bylo úplně fuk…